Naprosto s Vámi souhlasím. Po své čerstvé zkušenosti. 26. 10. jsem rodila svou druhou dceru. Porod probíhal naprosto v pohodě, kontrakce přicházely pravidelně a byly mnohem méně bolestivé nežli při prvním porodu. Výsledky natočených monitorů neukazovaly na žádné komplikace. Po dohodě s porodní asistentkou jsem na druhou dobu porodní odmítla oxytocin, ale pouze v případě, že nebude ohroženo miminko. Prakticky téměř do konce druhé doby porodní jsem ho nepotřebovala, ale pak se najednou dcerka v porodních cestách zasekla. Následovalo urputné tlačení, potom nástřih, oxytocinová injekce. Miminku se začaly zhoršovat srdeční ozvy. A to "jen" proto, že se zasekla ramínky... Když už se nám společnými silami podařilo miminku uvolnit ramínka, stále nešlo ven. Když vnímáte kolotoč kolem vás a apel lékaře, že teď už miminko musí ven, na tuhle kontrakci ne později, seberete všechnu sílu, kterou ani nevíte, že máte. Tlačení mimo kontrakci bych nepřála nikomu. Sil ubývá, kyslíku také, a vy musíte tlačit a tlačit a nepřestávat. Nakonec dopadlo všechno dobře. Dcerka měla omotanou pupeční šňůru kolem nožičky, a proto nešla ven. Já osobně bych nikdy porod doma neriskovala, ale chápu, že existují ženy, které si to tak přejí. Dítě je dar, pro mě příliš cenný, než abych se o něj připravila.
Předchozí