Přidat názor k článku Jak zápasím s poporodní depresí

pod to se podepisuji
jednou týdně!,FAKT HO PUST, už jen proto ,aby své rodičovství mohl také probrat s chlapama (manžel chodí jednou týdně hrát basket a pak na mariáš/spíš chodí na ten mariáš/ a víš co probíraj? pleny, kojení, a vymněnují si rodičovské zkušenosti,jak to zvládáme se dvěma se tuhle ptal jeden spoluhráč, asi se pokoušejí o sourozence....) fakt z toho bych neměla obavy spíše bych to viděla jako dost zdravou věc, je potřeba pustit někdy ventil. kdybis viděla jak můj manžílek,kliďas, řve na lavičce aby chlapi hnuli kostrou,možná dovede doma jednat s klidem,že se má kde rozohnit, pustit páru....
jistě je očekávání přírůstku zlomová věc v životě a rodičovství mění celý člověčí pohled na něj, ale i Ty budeš potřebovat občas vyfrknout a společnosti by ses podle mne neměla vzdávat ani sama,tedy do ničeho se nenuť,ale nevidím důvod proč bys měla trčet doma (pokud nejde o zdraví) jak se cítíš ty cítí se i mimčo pusť mu tam trochu endomorfínu tedy bež se také bavit. možná máš na dlohou dobu poslední šanci zajít si do divadla,na konzert,být venku dýl jak v osm večer....hezké těhotnění