Rodila jsem v Podolí v r. 74 a 75. Samozřejmě sama, na zádech, naštěstí porod nebyl s komplikacemi, ale psychicky to na mě dobře nepůsobilo, když jsem měla několik hodin silné bolesti po několika minutách a byla tam sama atd. Porodila jsem v sobotu ráno a domů šla ve středu, byla jsem dost šitá, nemohla jsem sedět, takže upřímně řeknu, že bych nebyla ani chtěla jít domů dřív, v neděli jsem sotva chodila. Ale dcera rodila po víc než čtvrt století první dítě v Podolí a druhé pak ve Vrchlabí, neboť s Podolím spokojena nebyla a tam to bylo takové volné, přijeli jsme druhý den podívat se na miminko a bylo to tam celkově takové rodinné, jako penzion, rozhodně lepší než když jsem rodila kdysi já, to nelze srovnat. Ale myslím, že i v jiných porodnicích je to oproti dřívějšku podstatně lepší. A s tím odchodem domů - nechala bych to na maminkách, jak se cítí, pokud jsou zdravé ony i dítě a troufají si na to, ať jdou domů třeba druhý den! Mne pustili po druhém porodu domů šestý den, přijela jsem, doma jedno patnáctiměsíční batole, k tomu čerstvé miminko - první dny jsem byla totálně vyčerpaná, protože jsem na to byla sama, žádná babička k ruce, pamatuji si ještě dnes, že jsem se slabostí až potila a říkala jsem si - ještě že jsem v té porodnici byla aspoň 6 dní, protože přijít domů za dva tři dny po porodu, starat se o dvě maličké děti a o domácnost, to by bylo na mě moc. Manžel mi v podstatě nijak nepomáhal,maximálně přinesl těžší nákup.Byla jsem tam sama, manžel ráno odešel a před šestou večer přišel a žádné spojení jako dnes, ani obyčejný telefon v domě, budka byla někde na druhém konci vesnice a na dětské středisko do druhé vesnice buď vlakem, nebo pěšky 4 km...
Předchozí