Přidat názor k článku Po odhalené záměně dětí nás čeká v porodnicích násilí?

Působíte na mne jako zodpovědná lékařka, děkuji a držím vám palce.
Já to nicméně pořád vidím, tak že po lékaři nikdo nechce, aby byl v uvozovkách věštec. Uvedu na příkladu: v případě, že se za dveřmi ordinace složí pacient, ještě neznamená, že je lékař vinen tím, že ho nechal odejít a nehospitalizoval ho. Při posuzování jeho příp. viny by bylo hodnoceno, zda mohl toto lékař vědět, předpokládat a také s jakou pravděpodobností.
Je-li riziko malé, lékař nezanedbal vyšetření atd., pak sice mohl pacient za dveřmi ordinace zkolabovat, ale lékař za tento stav nijak nenese vinu.

Nebo jiný příklad s očkováním. Sice se o tom na veřenosti téměř nemluví, ale i očkování má svá rizika. Lékař o nich ví, nebo by měl vědět. Přesto očkuje (je povinen očkovat), i když tu jsou rizika. A když očkování trvale poškodí zdraví pacienta, lékař tím nebude vinen.

Po čem volám já jako pacient - a myslím, že nejsem jediná - je po přenechání větší míry zodpovědnosti na pacienta. Abych si já mohla rozhodovat o očkování, o tom, kdy odejdu se svým dítětem z porodnice domů... samozřejmě k tomu potřebuji také informace tj. právo na informace, lepší zákony (skoro bych řekla zákony na ochranu pacienta), a nakonec, protože mocenská pozice lékaře bude asi vždy silnější než pacienta, také dobrou vůli na straně zdr. personálu.

Nedávno jsem se setkala s neprofesionální reakcí lékařky. Byla jsem v IVF centru a protože některé věci v každém centru dělají trochu jinak, ptala jsem se. Když jsem byla udivena, asi druhou věcí a řekla, že v jiném centru to nedělají (chtěla jsem vysvětlení, proč to zde dělají takto). Lékařka vypěnila, že jí s prominutím nezajímá, jak to dělají jinde. Neumím si představit, že bych jako právnička nebo daňový poradce místo věcného vysvětlení svého přístupu (např. proč tohle je nebo není daňový únik), vypěnila na svého klienta, že mě nezajímá, co mu říkali jinde. Že mi buď bude věřit nebo ať si jde jinam. A to jsem se setkala s hodně chybami zdr. personálu, abych měla dost důvodů jim slepěn nevěřit. Např. mám - to je docela úsměvné, v jedné pooperační zprávě, že nemám levý vejcovod, v jiné že nemám pravý. Jeden z nich určitě mám, ale který, že ? Můžu si vybrat, resp. asi bych měla věřit že mám levý či naopak pravý, podle toho v čí ordinaci se budu právě nacházet. No někdy je to i sranda.