Přidat názor k článku Jak můj manžel (ne)prožíval těhotenství

Nevidím to stejně jako vy.
Dokud jsem oba z manželem pracovali, vyžadovala jsem , aby se stejným způsobem staral o chod domácnosti jako já. Nyní čekáme potomka cca 20 dnů a od první chvíle co jsem zůstala doma jsem ho odprostila od domácích pracích. Pracoval jinak - připravoval náš byt na příchod miminka a to mi bohatě stačilo. Až se vrátíme z porodnice zapojím ho do péče o miminko, ale né proto aby pomohl mě, ale aby se o něj uměl postarat, kdyby se se mnou cokoliv stalo.
Jinak nám to od počátku naprosto klapalo, vím, že neumeje koupelnu a záchod, tak to dělám já. Já nevynáším odpadky a tříděný odpad. Střídali jsme se ve vaření. Dali si pravidla a klape to. Je to o komunikaci. Doté doby než jsem otěhotněla jsem jezdila po nákupech sama a taktéž si je vynosila do 4 patra bez výtahu. Když bylo potřeba utáhnou kliku a manžel byl v práci, tak jsem jí utáhla. Můj manžel není despota a když není utřený stůl tak prostě není.
K těhotenství - manžel není typ, který o svých pocitech mluví. Vím to a respektuji, znám jeho nonverbální komunikaci a vím, kdy je štasný a spokojený. O svých pocitech jsem tedy mluvila já a on pozorně naslouchal. Výbavičku jsem pořizovala já a vlasně mi to vůbec nevadilo. Pro našeho syna udělal krásný přebalovací pult a mě to stačilo. Když jsem chtěla, aby viděl jakýho máme fotbalistu, tak to stejně bylo zbytečné, protože naše miminko jako naschvál přestalo kopat. Do ničeho jsem ho netlačila. Přesto nikdy nezapomenu, jak byl dojatý, když viděl malého na ultrazvuku. Samozřejmě to nepřiznal, ale slzy v očích jsem viděla.
P.S. neměnila bych.