Přidat názor k článku Jsou "zlobivé" děti opravdu zlobivé?

Ahoj mam takove dítko taky a jsem ráda, že nejsem sama,že vím že jsou na světě mamky,ktere jsou na tom stejně.Každy den si říkám, jsem ráda za to,že je tak živej a veselej a kreativní.Ale..... Mame celkem ustaleny system hlídání s babičkama,takže mam od svého divocha aspon chvilkma klid. Tatínka mame většinou na cestach,takže do výchovy moc nezasahuje. Ja jsem celkem tolerantní a snažím se zasahovat až v krajních přípdech, ale bohužel jsem se zatím nenaučil ovladat svoji zlost. A v případě kdy mame svuj den - rano nechce jist,pak vymota celou roli toaletniho papíru nacpe do WC(ja si v tu dobu cistil zuby a uz mu to 2 roky zakazuji),pak tedy po oblečení vyjdem ven, vymete každou kaluž,chodí zásadne po kdejake škarpě a blatě(co se naučil chodit se snažim mu vysvetlit,že na chození je chodník,pak treba doma při obědě mi pokouše jídlo a pak se mu nehodi tak ho vyplivne na zem, namočí auticko do polevky, počura se na zem (to uz chodí doma na nočník),pokreslí si ruky atd. Někdy proste vylítnu a placnu, většinou po rukach, ale už se mi stalo,při záchvatu jeho řevu a že občas mi uděla pěknou scénu tak i po pusence.Snažím se nebýt zla, je mi to pak líto,ale většinou to vydržím tak týden 2 a pak nastane zas situace ,že placnu. Ale budu se snažit řešit vše domluvou a toleranci když už vím, že nejsme sami.