Zasjaj, já tu rodinu víceméně "živím" s přestávkama šest let. Uznávám, že je blbý přijít o práci, se kterou člověk počítal, ale zároveň myslím, že je trochu chyba nemít nějakej plán B pro tyhle případy. Já se teď možností, že bych přišla o zaměstnání, nijak nestresuju, protože vím (do tý míry, jak je možný takovou věc vědět), že jsme spokojený jak já, tak klienti. Na druhou stranu ale přesně vím, co bych dělala, kdyby ta práce najednou skončila. Jasně že bych měla nějakej propad v příjmu, aspoň měsíc dva. Ale vyhrabat se z toho dá, nakonec vy jste se z toho určitě taky vyhrabali, ne? Jen myslím, že kdybyste na tuhle eventualitu pomysleli dřív, možná by to hrabání šlo trochu líp nebo trochu rychlejc, a bez takových nervů.
Předchozí