Já jsem byla s kojením na tom takto. Syn se mi narodil před pěti lety a byl na mou štíhlou postavu hodně veliký. Vzhledem k tomu, že jsme ho rodila normální cestou, měla jsem přes 40 stehů a tudíž jsme byla vyčerpaná a zdravotně vyřízená. Horor začal téměř okamžitě po porodu. Syn strašně moc plakal a já se ho snažila kojit. Leč marně. Byla jsem zoufalá, malý plakal téměř neustále a já s ním. Sestry a lékařka mi nesutále předhazovaly, že pokud nebudu kojit, své dítě snad zabiju. Byla jsme na pokoji se svou velkou kamarádkou, která měla mléka dostatek a nabízela personálu, že syna nakojí ona. Oni to odmítali s tím, že ne, že ať se snažím já. Proplakali jsme se synem téměř celou dobu pobytu v porodnici. Malý mi doslova řval hladem. Prosila jsem je, aby ho dokrmili umělou stravou. Absolutně to odmítli. Viděla jsem ale, jak děti našich "spoluobčanů" dokrmují umělou výživou. Byla jsem psychicky na dně a ač to dělám velmi nerada, obrátila jsme se na svou příbuznou dětskou lékařku, ke ketré chodíme , aby s ošetřující lékařkou promluvila. Na její přímluvu mne propustila domů se slovy, ať si dělám co chci, že škodím akorát svému synovi. Po příchodu domů jsem mu nasadila Nutrilon a blaženější výraz u svého dítěte po prvním loku jsme snad od té doby neviděla. Z ubrečeného dítěte se stalo spokojené mimino, které mi spalo celou noc a krásně prospívalo. A jak to vše dopadlo? Kamarádka, která byla se mnou na pokoji a měla dostatek mléka a kojila do dvou let, tak její dítě má oslabenou imunitu a těžkou obezitu. neříkám, že je to z kojení, ale asi tak moc to kojení na zdraví nemá vliv. Mé dítě mělo snad tři krát rýmu je velmi štíhlé postavy. A já? Já mám od doby kojení v prsou nespecifické cysty a jsem sledovaná na mamologii. Takže můj závěr zní: Kojení a masovému vymývání mozků zdar!
Předchozí