Syna jsem kojila asi 3 dny.
Bohužel moje mléko zvracel a po každém nakojení vydržel i 3-4 hodiny příšerně křičet a svíjet se v bolestech bříška. Pak na 20 minut usnul, vzbudil ho hlad a celé nanovo....
Byli jsme na spoustě vyšetření, na poradách s lakt. poradkyní, s pediatričkou, volala jsem na lakt. ligu.
Výsledek = netolerance k mateřskému mléku.
Po těch 3 dnech jsme zkusuli dát Nutrilon a ejhle, syn ho vypil, zamlaskal a spal 4 hodiny!
Tímto pro nás kojení zkončilo.
Přiznám se, že mě to vůbec nevadí.
Mám zdravého a šikovného syna a je mu úplně jedno, jestli vyrostl na MM nebo na Nutrilonu.
Myslím, že se kolem kojení dělá hodně humbuku a maminky s citlivější povahou, které opravdu kojit nemůžou to potom odnáší poporodní depresí, výčitkama svědomí atd...
To je případ mojí kamarádky, která si malovala, jak bude kojit a jak to bude super, ale po porodu se jí vůbec neudělalo mlíko a to pila různý čaje, homeopatika a já nevím co na podporu tvorby mléka a prostě jí z prsu nevyšla ani kapička..... Dodnes si připadá jako méněcenná, protože nemohla kojit.
Proč se v těch různých Betynkách, maminkách.... nepíše taky o tom, že se mléko nemusí pokaždé udělat, že miminko nemusí MM dobře snášet atd..? Aby maminky byly připravený na to, že kojení není zas tak samozdřenjmá věc a počítaly s tím, že to nemusí jít hladce, nebo třeba vůbec?
Předchozí