Prvního syna jsem kojila šest týdnů,pak začal chtít pít po hodině a blinkal.Doktor mě sepsul,že kojit po hodině je nesmysl,vrazil nám nutrilon.Během dvou dnů se syn odstavil a bylo po kojení.Bohudíky,že tenkrát nebyl žádný net a žádné časopisy z kterých by furt někdo křičel jak špatné je nekojit.Asi bych se z toho zcvokla.Takhle jsem to brala tak,že po sekci se prostě moc dlouho nekojí.Syn je zdravý ,na nutrilonu prospíval a víc jsem to neřešila.Nikdo mě tenkrát nepředhazoval,že jsem špatná matka.Prostě se to bralo jako fakt.Žádné deprese a slzy se nekonaly.
To samé kámoška před osmi lety kojila týden,pak to nešlo,tak byla malá na nutrilonu a hotovo.
Teď máme shodou náhod obě miminka,v podstatě pár týdnů od sebe a obě na sobě vidíme,co dokáže mediální masáž.
Já po těžké sekci a leju do sebe co kdo poradí,jen abych kojila.Když náhodou musím dát dokrm tak brečím jak želva a hysterčím jak jsem špatná,že nenarmím vlastní dítě.Z prsou si můj brouček udělal dudlík,protože všude radí a píšou,dávat dítě k prsu kdykoli.Ve finále jsem vystresovaná a celý den se točí jen okolo toho,jestli zvládnu prcka nakojit ,nebo ne.
Kámoška to samé,díky výborným radám ve stylu,hlavně nedávat UM,protože kojit dokáže každá matka a která ne,tak je špatná, skončila s malou v nemocnici.Díky nedostatku mléka měla malá hleny ve stolici a neprospívala.Teď dává dokrmy,malá je spokojená.Ale kámoška má těžké deprese jak je špatná matka.
Před těmi x lety by tohle nenapadlo ani mě ,ani jí,mít depky z toho,že nekojíme.
Obě máme starší děti zdravé,onemocní občas nějakou tou virozkou,ale které dítě ne.Alergické není ani jedno.A inteligentní jsou obě,teda zatím to tak vypadá:))
A mazlíci to jsou děsný.Konkrétně můj synátor chodí ještě ve 13 letech pro pomazlení každý večer.
Předchozí