Já jsem tedy svoji dcerku kojila do roka, do šesti měsíců dokonce plně, ale neobešlo se to bez problémů.
Na jednu stranu jsem ráda, že jsem měla tuto možnost, ale zpočátku po narození jsem to moc optimisticky neviděla. Mléko mě sice teklo proudem, bohužel, dcera se nechtěla přisát a sestřičky v porodnici mě tedy nijak zvlášť nepomáhaly. Bradavky mě bolely, byla jsem nervózní, že se mi to nedaří a malá stále plakala. Teprve po týdnu při propouštění z nemocnice napadlo jednu sestru doporučit mi kloboučky na kojení a pak bylo konečně rázem po problému. Tedy tom technickém... Malá trpěla bolestmi bříška po každém krmení a nic nepomáhaly žádné kapičky, mastičky, cvičení ap. Do roka taky nikdy nespala vcelku déle než dvě hodiny a budila se pláčem a kroucením celého tělíčka. Zkrátka to bylo pro nás všechny velmi vyčerpávající období.
Takže každá z nás má nárok na to, vybrat si, co ji lépe vyhovuje. A pokud tomu zdraví nepřeje, nedá nekojícím maminkám nic vyčítat. Ostatní ať si vyberou podle toho, jak to samy cítí.
Předchozí