Přidat názor k článku Nepodařilo se mi kojit svoje dítě. Jsem špatná máma?

Katko, jsem stejný případ jako Tvoje kamarádka. Prostě jsem se snažila a nic... porodila jsem 3 děti v Baby-friendly porodnicích, kde jsem trpěla jak pes...deprese, pláč, že to nejde a proč to nejde...U prvních dvou dětí jsem myslela,že to je stresem, při porodu prvního mi umíral otec, při porodu druhého jsem měla stres, protože manžel 3 dny před tím ztratil zaměstnání. Při třetím jsem byla psychicky v pohodě a mléko se neudělalo...Taky mi každý říkal,že to je psychikou a kdesi cosi...Houby, u prvního jsem to zkoušela 4 měsíce, dítě přicuclé k prsu takřka non stop, hodinu u prsu a pak láhev. Vážení před a po... Po hodině "kojení" váha ukazovala naprosto stejně. Syn byl obdivuhodný, že to vydržel, jelikož dcera (třetí v pořadí) tyto moje pokusy naprosto bojkotovala, a když jí nic neteklo, tak prso pouštěla a řvala a řvala...Návštěvy v porodnici u mých spolubydlících se při hovoru neslyšely přes její řev...Ale pediatr v Baby-friendly porodnici, aniž by se na vlastní oči přesvědčil, mi tvrdil - cituji - To není pravda! Miminka jsou na světě od toho, aby sála a maminčina prsa chtějí. - když jsem mu řekla, že dcera se už prso nechce, přisaje se a hned pustí s řevem, když nic neteče. Bylo to hrozné, něco jak psala už Žabi, jestli jsem nespletla nick. Taky jsem si připadala jak neschopná matka, každý večer u koupání, když se děti téměř obřadně vážily a sestřičky mně jediné na pokoji (byly jsme čtyři) každý večer říkaly - Vy jste zase ubyly... No a jak asi měla přibývat, že? Míchal se ve mně vztek a bezmoc a spolu s rozbouřenými hormony v šestinedělí to bylo něco...
Před dvěma měsíci jsem porodila čtvrté dítě. Pořídila jsem si 2 typy odsávaček, od dětské lékařky dostala recept na homeopatika, koupila čaj na podporu tvorby mléka...Bála jsem se, jak to zas budu v nemocnici špatně snášet, pokud se to opět nepovede. Porodila jsem syna v "NE Baby-friendly" a ještě když jsem byla před porodem na hekárně, přišla za mnou dětská sestřička se zeptat, proč jsem nekojila své tři děti,jasně, měli to v anamnéze. Řekla jsem, že se mi neudělalo mléko a čekala zase reakci, na jakou jsem byla zvyklá...řeči, že kojit může každá matka a poučování, že jsem to příliš brzy vzdala atd. Sestřička ale ze sebe vypustila větu, která pro mě i v porodních bolestech byla balzámem...zeptala se- A chcete to ještě zkusit nebo jste to už vzdala? - mně málem spadla čelist a povídám jí, že jsem vybavená odsávačkami, homeopatiky, čajíkem a vůlí a ochotou to opravdu zkusit...Řekla mi - To je dobře, uvidíme, zkusíme, když to půjde, tak super, když to zase nepůjde, nevyčítejte si nic, prostě jste se snažila a udělala jste, co jste mohla...
Tenhle můj čtvrtý a poslední pobyt v porodnici byl ten nejlepší a nejvíc v pohodě, i když jsem byla po sekci... Sestřičky pomáhaly, ale nikdo mi neříkal, že se mám víc snažit, nikdo mě neposílal s dítětem řvoucím hlady pryč, ať ho zvážím a zkusím ještě ho mít u prsu 20 minut a pak přijdu znovu převážit... Mléko se neudělalo, sestřičky pravidelně kontrolovaly, jestli přece jen ne...vařily mi čajík, který jsem si přinesla...prostě nic... Ale nikdo mi nedal ani slůvkem najevo, že je to moje vina, nebo že dělám něco špatně a nebo že jsem nervní a proto to nejde... naopak, já byla díky jejich skvělému přístupu úplně v pohodě a mléko se přesto neudělalo. Mrzí mě to, moc ráda bych dala svým dětem mateřské mléko, ale nebylo mi dáno. Fakt jsem se snažila a pak mě (i když teď už míň než poprvé, podruhé nebo potřetí) štve a je mi líto, když krmím své dítě v cukrárně nebo jinde a i naprosto cizí člověk mi řekne - Jaktože nekojíte? Nebo - Takový malý a už má láhev? - a nebo ještě lepší - Přírodní balení by nebylo?
Grrrr.