Asi jsem podle jakési definice matka exhibicionistka.
Třeba jsem kojila v tramvaji, jelikož jela 45 minut a malá měla hlad. Zřejmě se na mě lidi dívali, ale dívali by se taky na řvoucí dítě v kočárku, pokud bych jí nenakojila (s výrazem co je to za matku, která nedokáže uklidnit svoje dítě). Pokud bych nekojila, tak bych jí vrazila flašku a bylo by.
A že se mám odsunout na nějaké skryté místo, aby mě nikdo neviděl? Opravdu si myslíte, že kojící matka uvažuje stejně, jako osmnáctka s výstřihem na pupek? Nebo si řekne, že teď je tady dost lidí, bylo by třeba ukázat, že kojím, tak prostě vrazí prso dítěti, aniž má hlad??? Vždyť proboha účelem kojení je, aby se dítě najedlo, a tomu fakt nevysvětlím, počkej chvilku (hlavně nebreč), potřebuju ještě patnáct minut, abych si našla místo, kde mě nikdo neuvidí!!! Má snad někdo tříměsíční dítě, které matce sdělí, že další jídlo bude chtít ve třičtvrtě na tři, takže se může jít na dvě hodiny ven???
Taky si myslím, že i nekojící matka se může stát otrokem svého dítěte - nadýmání, problém najít správnou výživu, fixace na matku a odmítání kohokoli jiného.. (to jen pro ty, kdo si myslí, že kojit nebudou a budou tím pádem mít plno času pro sebe).
Předchozí