myslím, že pro nás obě. Nejdříve jsem v porodnici pila litry kojícího čaje a nic, malá nepřibírala, protože jí zezačátku ani nepřikrmovali. Neřvala, pořád spala, protože měla žloutenku, jinak by asi řvala hlady pořád.Moje dementní spolubydlící neuměla své dítě ani přebalit, ale mlíko stříkala jako hydrant a já se vším vzděláním jsem neuronila ani kapku mleziva. I sestry se kolem mě pořád točily a "učily" mě kojit. Byla jsem z toho, jako spousta z vás, na prášky...Brečela jsem. Když jsme přišly domů,o půl kila lehčí než porodní váha, asi po dvou týdnech se mi mlíko spustilo samo. Bohužel ho bylo strašně málo, tak akorát na hezkou společnou chvilku s miminkem, ale pak jsem stejně musela dát flašku. Po čtyřech měsících jsem byla suchá. Nemyslím si, že jsem špatná máma, když řeknu, že jsem si vlastně oddychla, když jsem s lékařským potvrzením, nebyla schopná kojit. Dneska je malý dva a půl a je to šťastný dítě. Naopak mi přišlo hodně divný, když moje kamarádka kojí své dvou a půlleté dítě, které si už samo zapne TV a od kojení si odběhne na nočník nebo pro sušenku a pak zase hup k mámě pod tričko...
Předchozí