Ahoj, tak to jsem se skutečně zasmála - v dobrém... o té dementní spolubydlící, tak mi to bylo blízké, takovou jsem taky zažila. A problémy s kojením znám dvakrát dobře. První holčičku jsem nerozkojila v porodnici ani náhodou a to jsem byla informovaná až hrůza, ale zřejmě zapůsobil obtížný porod a velká dávka léků, JIP, horečky a injekce. Nerozkojili jsme se ani doma a byla vděčná za lahvičku Beby. Tak holt se nedá nic dělat, ikdyž jsem se cítila, že jsem zklamala. U druhé treperendy jsem byla více v klidu, že když to nepůjde, tak to nepůjde, doma jsme byli už připravení a první dcerka se těšila, že bude miminko krmit. Porod bezproblémový, 3hodiny a bylo. Cítila jsem se silná, nic mě nebolelo a doufala, že i to kojení tentokrát klapne. Ale ouha, 3, 4 den stále jen mlezivo a 5den kdy jsme měli jít domů nám zjistili žloutenku a zůstali jsme. Asi jsem z toho vzteky začla kojit, najednou bylo a šlo to. Tak paráda, ale 4týden si malá postavila hlavu a u kojení řvala jak bejk. Tahat nechtěla, prsa bolela, tak odstříkat a alespoň chytrou lahvičkou Avent nakrmit. No tady začal kolotoč kojení, praní se s mimčem, odstříkání, krmení z lahve, boj a pláč... nechtěla nic.... zoufání, nakonec po několika dnech také Beba a konec. Takže trápení s obouma, u jedné nic, u druhé hurá ale nechtěla to, takže já tzv. nekojící matka mám dnes krásné zdravé holčičky - běžné nemoci co mají i jiné děti - souhlasím, že kojit ANO, ale jestli to nejde, tak to nejde, a žílý či jiný orgány si rvát opravdu nebudu.
Předchozí