Musím s maminkou Alexe a Sofie jenom souhlasit. S kojením jsem u svého prvorozeného syna bojovala celé šestinedělí, Péťa byl hodně spavý, a i když jsem měla hodně mléka,kojení jsme nezachránili. Prsa jsem měla po týdnu jako kámen - mastitida - antibiotika, pořád jsem odstříkávala (na radu kamarádky,ptž v porodnici informace žádné), a když prcek nepřibýral podle ,tabulek", tak hned šup příkrm. Vydrželi jsme to dva měsíce se zatnutými zuby a posledních 14dní MM z flašky. Nejvíc mě dodělávalo, že když jsem potkala někoho známého(známou), tak první otázka byla ,tak co? kojíš? Chtělo se mi brečet (taky jsem doma pořád řvala, což prý taky zabíjí kojení) a dlouze vysvětlovat v čem je problém a měla jsem potřebu se obhajovat, když je teď kojení in! Teď jsem pochopitelně chytřejší a spoustu věcí bych dělala jinak, ale asi nám to nebylo přáno a stalo se. Myslím, že mě kvůli tomu nebude mít Péťa míň rád, spíš to vypadá naopak :-) Takže kojení ANO, ale ne za každou cenu!!!
Předchozí