Přidat názor k článku Nepodařilo se mi kojit svoje dítě. Jsem špatná máma?

Milá Štěpánko...nejspíš přesně pro tebe je určen článek, pod kterým vznikla tato diskuze.
Nechci nijak jitřit tvoje rány a když víš, že jsi udělala všechno, tak proč se trápit.

Já mám podobnou zkušenost, ovšem s tím rozdílem, že jsem se nakonec rozkojila. MOje nejstarší se taktéž narodila dřív, mrňavá, spavá, bez sacího reflexu a to proto, že já si během těhotenství uhnala zánět slinivky břišní. Po porodu jsem skončila na JIPce a malá na feminaru v péči sester. Čili jsme přišli o ten 1. důležitý kontakt. Je mi to líto, ale co nadělám? Laktace se normálně rozběhla, podařilo se mi ji 3 týdny udržet a dceru jsem nakonec plně kojila, přestože začínala na lahvi. Jenže já si nepřipouštěla, že by to mělo být jinak, proto jsem se nestresovala tím, že se třeba nezadaří. Možná proto je pro mne těžké přijmout fakt, že tolik maminek chce kojit a z "objektivních" příčin se jim nezadařilo. Ale kdo posoudí, co je objektivní příčina a co stres, nedostatek trpělivosti či špatná informovanost? Já ne. Proto se do žádného hodnocení nekojících matek nepouštím. Ale trvám na tom, že kojení je naše přirozenost a že kojení není přeceňované, ale jak tak čtu, v obecném povědomí je stále ještě podceňované.

No a co se týče naší doby...ano moje dcera měla štěstí, protože kravské mléko by nepřežila, nesnáší ho. Ale když už jsme drsné...nevím, co jsi měla konkrétně na mysli kvalitou vrs kvantitou...ale pokud to byla kvalita lidského genofondu...tak tady si dovolím polemizovat a koledovat si :-P k udržování kvalitního genofondu je nezbytný přirozený výběr...a o ten jsme myslím, díky lékařské vědě přišli. Pozor... neřeším etickou stránku věci, to bych si nikdy nedovolila, ale z biologického hlediska je přirozený výběr velmi velmi redukován....