Přidat názor k článku Broučku, neviděla jsi...???

tak ja vam teda reknu, jak je to u nas. tri mesice po porodu jsem se vratila do prace (mam volnou pracovni dobu a nektere veci muzu delat doma, muj muz je na volne noze). ja se staram o dite (kojim, prebaluju), peru, zehlim. manzel nakupuje, vari (kazdy den), uklizime spolecne (kazdy pulku bytu). asi dvakrat tydne manzel hlida syna - normalne ho prebali, ohreje odstrikane mliko, nakrmi. kdyz prijdu z prace oba vypadaji spokojene a v poradku. manzel obcas nemuze najit klice, reknu mu tri mista, kde by mohly byt a on si je najde. ja nechavam hrnky od kafe po celem byte. rucnik si manzel bere ze skrine. kdyz ve skrini nejsou ponozky vi, ze je najde mezi nevyzehlenym pradlem a na nic se me nepta. kdyz potrebuju vzit neco z mist, kam nedosahnu, zavolam manzela, ackoli mame k tomuto ucelu schudky. kdyz nas sousedi vytopi, ja vytru a manzel vymaluje. v zivote bych nikdy nerekla, ze muzi jsou neschopni a nemam to rada. myslim, ze vetsine zen vyhovuje se tvarit, ze jsou schopnejsi nez muzi a v domacnosti zcela nepostradatelne. neni to pravda. a taky si myslim, ze takzvana nepostradatelnost v domacnosti dava zenam pocit moci a nadrazenosti - protoze ony zvladnou vsechno, praci, deti, domacnost. lenka p.s. jsem feministka.