Broučku, neviděla jsi...???

Nejsem si jistá, zda můj Honza netrpí nějakou rozeznávací poruchou, protože se zdá, že navzdory ostrému zraku nedokáže nikdy nic najít. Víte, kdybychom obývali rozsáhlou rezidenci, snad bych se tomu ani tak moc nedivila, ale vzhledem k rozměrům našeho 2+kk to stále nejsem schopná pochopit.

Zásadně něco velmi úporně shání v momentě, kdy někam velmi pospíchá nebo ve chvíli, kdy já dělám nějakou činnost, od které se nemůžu hnout, kolem Vánoc mě nejraději tahal s opatlanýma rukama od pečení cukroví. Navíc kdyby se tak věc vážně nedala najít, tak prosím. Jenže ona většinou leží přímo v Honzově zorném poli, zcela volně. Takže jakmile slyším větu "Broučku, neviděla jsi?" rovnou mi naskakuje husí kůže. Někdy mám pocit, že je Honza snad líný se vůbec dívat.

Honza svoje "hledání" ještě vyšperkoval. To, že on něco nemůže najít, i když to má před nosem, zatímco já to (dle mého názoru logicky) vidím hned, si vyložil jako moje štěstí, které mu nosím. Takže jakmile hledá v bytě COKOLIV, automaticky hledání rovnou začíná větou "Broučku, neviděla jsi?"". Poslední dobou se mu tedy na tuto jeho odpověď dostává jen mého zavrčení "Ne, neviděla!" hned jeho prvním slovem ?Broučku?, které totiž v hledacích případech pronáší takovým neuvěřitelně protivným tónem. Pak následují dvě varianty a já vážně nevím, která z nich mě dokáže vytočit víc.

Buď totiž začne pobíhat bytem a "hledat" (i když snad musí mít oči zavřené, jinak to není možné). Když si takhle chvíli ?dupe? bytem, zaznívají ke mně z různých koutů bytu hlášky typu "Ale vždyť TY jsi to měla POSLEDNÍ", "Kam JSI to dala?", až už to nemůžu vydržet a přidávám se k nešťastnému hledačovi. Většinou mi naprosto stačí buď volně nakouknout do vedlejšího pokoje nebo klidně i přímo v místa, kam momentálně kouká Honza a JÁ tu věc najdu.

Druhá varianta mě poslední dobou snad vytáčí ještě víc. Honza totiž už dle svého zvyku ptát se skutečně kdykoliv cokoliv hledá často přímo když před tou věcí stojí, a to tak, že ji ani on vzápětí nemůže přehlédnout. Potom tedy následuje věta "No vidíš, já věděl, že když se tě zeptám, hned to najdu !"

Ať tak či tak, pravidelně hledání ještě nakonec nezapomene okomentovat. Zvláště oblíbené bývají věty typu "To je nápad, dávat to SEM!", "Sem jsi to dala TY, JÁ bych to sem nikdy nedal!" Zcela suverénně si takhle okomentuje třeba i nález svého pouzdra na mobil, které hned po příchodu z práce na ono "neuvěřitelně hloupé" místo sám odložil.

Toť tedy k hledání věcí viditelných. A dokážete si představit, jakou hrůzou je u nás hledání něčeho, co je nedejbože uklizeno na svém místě, např. v šuplíku nebo ve skříni?! Má drahá polovička není dodnes schopná si zapamatovat, kde má doma co své místo. Nejhorší je to v případě kuchyně. Ono je totiž dost těžké se mu pokusit vysvětlit, co kam patří, když jsem na druhou stranu ráda, když umyje a dokonce i "uklidí" nádobí. Je sice pravda, že se na mě párkrát vysypaly ze skříňky poklice, namísto talířů jsem na obvyklém místě našla haldu sušenek (i nákup Honza občas uklidí) a ze skleniček ještě v kredenci okapává voda. Přece i snaha se počítá.

Pokud bych měla vypíchnout věc, která mě drásá nejvíc, nezaváhám ani na okamžik: psí ručník. U nás mají psi jednu velikánskou světle béžovou osušku. Podotýkám, že naše "lidské" ručníky nepřipomíná ani trošku. Psí osušku máme už dlouho a je to pořád jedna a tatáž osuška. Honza však není schopen si zapamatovat, který ručník je psí. Jen zázrakem se mu ještě nikdy nepovedlo utřít psy naším ručníkem! Zrovna nedávno Honza sprchoval Sethimu tlapky. Za chvilku se přišmrdolil značně mokrý pes a Honza byl u mě v kuchyni s větou: "Máme ještě jinej psí ručník? Nemám Sethiho do čeho utřít." Vzhledem k tomu, že jsem shodou okolností zhruba deset minut před jejich koupáním věšela psí osušku čistou a suchou na její místo v koupelně, optala jsem se na její osud. Prý "Už jsem ho s ní teď sušil, je už celá mokrá". Při pohledu na psa, ze kterého crčela voda proudem jsem odložila měchačku a vypravila jsem se do koupelny. Málem jsem se přerazila, jak mi podjely nohy v rybníku, ve který kluci během chvilky proměnili naši koupelnu. Osuška byla netknutá na obvyklém věšáku, zato u zdi se válel zcela mokrý malý tmavohnědý froté hadr na podlahu. Chudák Sethi!