:o)))

Musím uznat, že TOHLE doma nemám :o), manžel ví, co kde je a naštěstí mě blbými otázkami nevytáčí :o). Bohužel, zjistila jsem, že hledat a nacházet musím já - například propocený dres mezi čistými věcmi ve skříni (proč by dával dres do koše se špinavým prádlem, když si ho může dát do skříně mezi čisté a pak se mě v jedenáct v noci zeptat, jestli bych mu ho na zítřek nevyprala...) - takže u nás není jen problém s "KDE" (hledat), ale i s "KDY" (nejlépe v noci a ihned).
Co se týká "dochvilnosti" v předešlém příspěvku zmíněné... to je něco! Máme-li být v určitou chvíli na nějakém místě, jsme v tu samou minutu ještě na cestě, nejlépe s manželovým návrhem, že se ještě stavíme u pumpy dohustit pneu..., domluvíme-li se, že večeře je v sedm, v půl osmé nikde nikdo, volám mu, co se děje... "Jejda, to už je tolik?"...on se prostě zapomene v práci u počítače...
A v otázce zapomínání a vzpomínání KDY co je... třeba narozeniny příbuzných spojené s úkolem vymyslet dárek pro oslavence (=zážitek z dneška)... Manžel, ačkoli byl dva tři týdny dopředu zaúkolován koupit dárek pro tátu k narozeninám(přece jen své rodiče a jejich vkus zná líp než já), mi s klidem den před dnem D oznámí, že nic nevymyslel... a tím pokládá problém za vyřešený...:o) Pokud nechci ovdovět vlastní rukou, musím se s tím nejspíš smířit (tohle koneckonců nejsou zásadní chyby), ale kdybyste některá měla recept, jak naučit manžela hospodařit s časem svým i s časem druhých a přizpůsobovat se různým termínům, nepohrdla bych :o)).

Někteří chlapi...jsou všichni stejní :o), minimálně v tom, že bez nich by byl život nesnesitelný :o), s nimi... je jen -trošku-občas- o nervy :o)