Z pohledu muže

Již delší dobu sleduji tuto diskusi, které se účastní výhradně ženy vzájemně si klepající na rameno, jak jsou ti jejich manželé hrozní, jak nic nemohou najít a jako malé děti neschopné samostatné existence se jich soustavně na něco ptají. Zajímavé je, že mimo konstatování tohoto faktu a vyslovení vzájemného soucitu se žádná z žen v diskusi nepokouší problém řešit - když pominu jediný pokus, kterým je dosti fantasmagorická teorie o tom, že muž-lovec nevidí na krátkou vzdálenost jakou je byt. Což patrně k vysvětlení a řešení nepostačuje. Potvrzuje to tvrzení, že ženy se o problémech baví nikoli proto, aby je vyřešili, ale proto, aby vzájemně sdílely pocity, které v nich tyto problémy vyvolávají. Nuže já, jako vzácný exemplář muže zde na rodině se pokusím nabídnout řešení, protože tento problém moc dobře znám, pochopitelně z druhé strany.
Základní příčinou je to, že byt je zařízen tak, že vyhovuje ženě, která měla navrch v tom, jak je byt uspořádán a kde jsou věci uloženy. Muž, který se na uspořádání bytu a věcí v něm uložených nepodílel se s tímto systémem zavedeným ženou neztotožnil, nerozumí mu a neorientuje se v něm. To, že k tomuto uspořádání došlo je způsobeno obdobím mateřské, kdy žena tráví doma celý den a organizuje byt podle sebe kdežto muž je doma jen málo a tento čas musí vykonávat neodkladné domácí činnosti (opravy a domácí práce + pasivní odpočinek) a nezbývá mu jaksi čas na řežii nutnou k tomu, aby byt přeorganizoval podle sebe a s touto organizací se ztotožnil. Příchodem dětí se byt pochopitelně přeorganizoval a to byl onen zlomový okamžik, od kdy se muž ve vlastním bytě ztratil. Muž je pak ve vlastní domácnosti tak trochu na návštěvě a ženu používá jako jakýsi interface pro komunikaci s neznámým prostředím vlastního bytu. Muž věci hledá proto, že NEVÍ kde jsou a ptá se na to ženy, protože ona VÍ kde jsou. Nedá jí ani sekundu přemýšlení, kde co je, zatímco pro muže to znamená minuty hledání. To, že žena pak muži na otázku kde co je neodpoví (přestože odpověď zná) a místo toho mu dělá schválnosti (posměšné odpovědi od televize typu najdi si to sám a pod.) jen víc bourá již narušený vztah. Je to zhruba stejná nezdvořilost, jako když by muž na prosbu ženy o otevření kompotu odpověděl, nauč se to otevřít sama. Teprve ve chvíli, kdy si alespoň jeden z nich toto uvědomí jako problém hodný nějakého řešení, je možno stav zlepšit. A jak nato?
Vy, kdož si stěžujete na neustálé hledající manžele je vyzvěte, aby si sami určili, kde tyto často hledané věci v bytě budou mít své místo. Musíte vrátit muži vztah k vlastímu bytu, ze kterého jste učinili svoje království. Musíte byt přeorganizovat tak, aby i on v něm byl doma a věci byly tam, kde je on chce mít a kde to jemu připadá logické podle jeho způsobu uvažování. Pak není nic jednoduššího, než tento nový systém, se kterým se i on ztotožní, dodržovat. A stanovte nějakou skříň či místo v bytě, které bude jen jeho, část bytu, ze které může vyhodit všechny dekorativní předměty a kraviny, které se mu tam nelíbí a uspořádat si tam svoje věci podle sebe. Neuděláte-li to, bude problém pouze eskalovat a rozhodně to není zdravý stav, kdy je muž ve vlastním bytě jako na návštěvě.