Zájmena

Ten můj taky pořád něco hledá, ale jeho specialitou je, že používá místo podstatných jmen zájmena. Jeho časté: Mám TO vyhodit? Mám TO vyprat? Mám TO dát do myčky? mě dohání k šílenství. Když se zeptám, co je "TO", dostanu odpověď, že se mám přijít podívat..... Říct mi to nemůže, prý by musel moc přemýšlet, jak se to jmenuje...

Další specialitou je, že neposlouchá, co mu říkám. Takže můžu třeba třikrát nebo pětkrát říct, že někam jdeme, nebo že někde něco leží a on se stejně pak diví, jakoby to slyšel poprvé. Jeho "Tos mi neříkala!" je taky pomalu na zabití... :o)

Úplně nejlepší je hledání něčeho na poslední chvíli. Máme třeba někam jet, chystáme se už přes dvě hodiny a on si vzpomene, že se ještě oholí, najde seznam kamarádů (co dkyby chtěl někomu zavolat...!), začne hledat šálu nebo čepici, případně klíčky od auta....Ve většině případů jde o nepodstatné věci, bez kterých bychom se přes víkend obešli. Málem mě kleplo, když jsme měli jít na autobus - poslední možný, abychom stihli další spoj a on si vzpomněl, že musí na pračce přidat máchání... Autobus jsme nestihli ani omylem.

Zase na druhou stranu máme tátu, který příjde každý večer domů, i když třeba o dvě hodiny později a na tu dovolenou nebo návštěvu taky nakonec dorazíme. Moje kamarádka zůstala s dítětem sama a to je podle mě horší než zlobení s chlapama. Sice mají své mouchy, ale jsou to tátové našich dětí a taky je s nimi občas i nějaká sranda.... :o)

Alice