Broučku, neviděla jsi...??? II

Milé dámy, napadlo Vás někdy, že chyba nemusí být jen ve Vašich mužských protějšcích, ale i někde jinde? Stejný problém samozřejmě panuje i u nás doma. Netvrdím, že vždy dávám věci na stejná místa, ale ve většině případů je mi jasný okruh míst, kde by se daná věc mohla, nebo měla nacházet.
Problém však vidím vtom, že rodinné zvyky každého z nás jsou samozřejmě jiné a taky mužský a ženský pohled se místa pro určité věci je značně odlišný. To co je pro manželku místo nepochopitelné je pro mě místo naprosto přirozené. (Tím samozřejmě nemyslím ponožky na opěradle křesla)
Jelikož manželka automaticky přebrala starost o domácnost, své místo pro většinu věcí určila ona. Výjimkou jsou pouze 3 police ve skříni s nářadím ve kterých mě nechala úřadovat samotného. A věřte mi, že tam najdu vždy všechno co potřebuju.
Po 15 letech svobodného života si totiž i chlap zvykne na svůj styl uspořádání domácnosti a přizpůsobit se úplně jinému modelu není zas tak triviální.
Většina z nás proto bez hádek rezignuje a podvolí se Vašemu uspořádání domácnosti, ale pak se nelze divit, že po mnoha věcech neustále pátráme a i po několika letech nám umístění řady věcí zůstává utajeno.
Ale abyste neřekly, že problém svaluju jen na Vás, připouštím, že je v tom možná i určitá lenost, nebo podvědomá nechuť převzít Váš model domácnosti a nemít na jejím uspořádání žádný vliv.
Zkuste se tedy svých protějšků zeptat i na jejich názor jak si dmácnost představují. Pokud Vaši partneři ještě neskouzli do úplné rezignace, možná budete překvapeny, že jejich skleroza se podstatně zlepšila. Když se Vám však jejich návrhy nebudou líbit a hned zkraje je setřete, že takové a takové místo či způsob uložení je blbost atd. můžete mít jistotu, že se totální rezignace brzy dostaví (jako u mě) a do smrti jim logika domácnosti zůstane utajena.
Přeju Vám i Vašim partnerům hodně trpělivosti.
Václav