V červenci jsem tu měla článek o kojení-nekojení. Šlo o to, že jsem první dva syny nekojila kvůli problémům s mlékovody a dceru, kterou jsem podle lékařů ani kojit neměla, kojím už desátý měsíc. Jsem šťastná, že to jde, nepřestanu, dokud se malá neodstaví sama /nebo se únavou nezhroutím:o)/a přesto je tu velké ALE. Vstávám 6x za noc /metoda vyřvání u nás nemá smysl, malá má problém s hrtanem a neměla by plakat delší dobu/, teď, co má horní zuby, jde na krev, usíná jen u prsu, takže mi manžel nemůže pomoct atd. atd. Vím, že je to lepší než UM, ale u kluků jsem i s lahvičkou našla spoustu pozitiv a když to srovná nezaujatý člověk /manžel nebo máma/, tvrdí, že jsem byla víc v pohodě než teď. Ono každé má něco a je třeba to tak brát, neohlížet se, jaké by to bylo, kdyby...protože KOJENÉ ČI NEKOJENÉ, HLAVNĚ AŤ JE SPOKOJENÉ!!! A spokojenému miminku předchází spokojená maminka :-)))
Předchozí