Přidat názor k článku Nepodařilo se mi kojit svoje dítě. Jsem špatná máma?

Ahoj,
já jsem taky v těhotenství pořád všude slýchala KOJIT KOJIT KOJIT!!!A připadala jsem si jako Štěpán Šafránek z Básníků, jak na něj všude vyskakovaly prsa.
Moje první zastávka cestou z porodnice byla pro sunar v lékárně dřív,než jsme dojely domů.Pak jsem si vzpomněla, že paní vedle na pokoji šly sestry "zavázat prsa" a došlo mi, že dneska se už člověk může rozhodnout sám jestli ano, nebo ne. V porodnici byli všichni hrozně hodní a ochotní, ale malý se hned nalokal a usnul, při pokusu o položení se vzbudil a plakal hlady, a tak pořád dokola. Začala jsem na něj mít příšerný vztek a zároveň mi ho bylo strašně líto,tak s pláčem ho odvezla k sestřičkám co mám dělat. Bylo mi řečeno ať se vyspím a v pět ráno mi ho přivezli zpátky.
Už první noc po návratu u porodnice na flašce jsem získala úžasný spící miminko, ale pořád jsem se mučila odstříkáváním-taky tak na jednu dávku denně protože do mně hučela moje máma-na kterou v porodnici za komunismu zavolali psychiatra že nemá mlíko... -, manželovi to bylo nějak jedno, on ze zásady propagandy nesnáší a o kojení si nemyslel vůbec nic.Když jsem se na to po měsíci vykašlala úplně, malý se v noci budil jen jednou a po vycucnutí flašky spinkal do devíti hodin ráno a mohli jsme ho dávat hlídat a tím měli zpátky část svého prostoru, zářil spkojeností a já taky. S malým se koupeme všichni dohromady-máme velikou vanu, normálně se před ním převlékáme, mazlím se s ním když je nahatý, ale kojení mně vážně neoslovilo a taky mám dojem že je samospasitelné podle těch fanatiků, kteří ho propagují stylem "kojení nebo smrt"
U dalšího dítěte se o to nechci ani pokoušet, taky znám dost matek co kojily jak blázen a děti mají pořád nemocné a většina byla i v nemocnici, kdežto náš měl jednou nachlazení s lehkou teplotou dva dny a to je celý-za tři roky.Navíc jsem hned po porodu měla zpátky svou postavu, ale k tomu prsa velikosti 95 D- jinak mám 165cm a 54 kilo, takže jsem vypadala jako atrapa pánského přirození s varlaty :-))
Kdo chce, ať mně klidně odsoudí, mně to netankuje.A proč to píšu? Ne abych podráždila skupinku vos které si sem navážením se do ostatních nebo do těch, co se "vymykají většině" , ale jako vzkaz pro ty které kojit nechtějí nebo nemohou, že je to jen jejich věc a tahle propaganda je zaprvé silně přehnaná, za druhé co se má kdokoliv co starat jestli kojíte nebo ne. Je to jen vaše věc a je hovadina že když ne, "ubližujete" tím dítěti a podobné přehnané výrazy...
A ještě, někdo tu napsal že je jí líto maminek co kojit nemůžou, protože kvůli těm co prostě nechtějí jim to pak nikdo nevěří.-znovu podotýkám, proč se má svéprávná žena zabývat tím jestli jí někdo věří nebo ne? To je čistě každého věc. Takže já o sobě dodávám: Kojení jsem neměla bezproblémové, takže jsem z těch, co se na to vykašlaly pro svou osobní pohodu-hlídání, soukromí, občas sklínka vína, a hlavně SPÁNEK!!!, právě proto,že pak jsem si dítě užila a milovala ho a nechtěla dopadnout jako ta paní co tu psala že jí z kojení zbyl akorát pocit lítosti z toho, že první tři měsíce své holčičky probrečela bolestí a depresema...
Přeji krásný vztah s děťátkem všem, ať kojí nebo nekojí.