Milí diskutující,
z nějakého důvodu se mi nedaří vkládat příspěvky a když je vložím, zmizí. Doufám, že to tu někdo necenzuruje:o) Ale spíš se jedná o nějaký technický problém...
Ráda bych svoje příspěvky shrnula, nemůžu už této diskusi bohužel věnovat čas.
Otázkou je:
1) Kdy lze o člověku mluvit jako o osobě (termín "duše" raděj nepoužívejme - každý bychom ho chápali v jiném smyslu)?
2) Má jedna osoba právo zbavit života osobu druhou? Pokud ano, kdy?
3) Jak se zachovat v konkrétní situaci a jaké řešení v konkrétní situaci doporučit?
K otázkám:
1) Existují dva základní pohledy - buď je člověk osobou od počátku své originální existence, tedy od okamžiku početí, a tento stav trvá až do smrti (případný posmrtný život ponechme teď stranou); nebo se existence osoby u daného člověka váže na vědomí sebe sama. To, jestli člověk osobou je, nebo není, nelze změřit žádnými přístroji; musíme se tedy při posuzování situace spolehnout pouze na svůj intelekt.
Pokud by platilo, že se člověk stává osobou až v průběhu vznikání svého těla, když začíná vnímat sebe sama, objevuje se otázka: co když člověk nikdy nezačne sám sebe jako osobu vnímat, případně o tuto schopnost přijde duševní nemocí, retardací nebo ve stáří? Co potom? Je to ještě člověk?
2) Asi se shodneme na tom, že zabít nevinného člověka, který se nemůže bránit a který vnímá sebe sama jako osobu, nemá nikdo právo. Opak tvrdí, pokud vím, jen satanisté.
Problém je shodnout se na tom, jestli máme právo zprovodit ze světa žijící lidské tělo kdykoli od počátku jeho existence v situaci, kdy sám sebe jako osobu nevnímá (nebo nevíme, jestli vnímá).
Pokud bychom hlásali toto lidské právo zabít ne-osobu nebo někoho, koho nepovažujeme za osobu, znamenalo by to povolení nejen potratů a euthanasie, ale i likvidace těžce mentálně postižených, pomatených, přestárlých... Vždycky by se našel někdo, komu by existence daného člověka komplikovala život.
Pokud všechny důsledky takového chápání OSOBY považujeme za správné, schvalujme potrat.
3) V konkrétních situacích je třeba hledat konkrétní pomoc (zjednodušit adopci...) a nikoho neodsuzovat (to ostatně platí u všeho), nevymýšlet blbé zákony a demonstrace, ale snažit se skutečně pomoct těm, kdo to potřebují.
Předchozí