Diky svemu presvedceni z dobre veci pro syna i vytvalosti jsem kojila do 11 mesicu. Zacatky byly vic nez krusne. Vsude jen jak je dobre kojit, ale kdyz je problem, pomoc nikde. Bohuzel jsem si nevybrarala zrovna nejlepsiho pediatra (uz u nej nejsme), na problem s kojenim jen pokyval hlavou a at si jdu koupit Nutrilon, ze jeho vnucka byla kojena jen 14 dni a my jsme sikovny, ze 2 mesice. 6ti denni laktacni krize, kdy syn proste nechtel sat, me dohnala zavolat na horkou linku kojeni v mistni nemocnici. Rada, dite vazte po piti a porad prikladejte me srazila do kolen, jeste ze byl doma manzel. Nakonec to vsechno zachranil syn prvni rymou ve 4 mesicich. Najednou neslo kojit v leze, jak nas "ucili" v porodnici, ale v sede a jaka spokojenost. Jak jednoduche, jen zmena polohy! Po porade s ostatnima mamkama jsem ze sveho jidelnicku uplne vynechala mleko a hle, konec nekolikahodinovemu revu a boleni briska pryc. Kdyz se ohlednu zpet, chodila jsem na predporodni kurz, cetla veci k porodu, ktere mi pak moc pomohly. Kojeni jsem brala jako vec samozrejmou. Kdybych se stejne pripravila na kojeni jako na porod, mohla jsem usetrit nervy sobe i diteti. A ma rada, pripravte se na kojeni, no a kdyz to nahodou nevyjde, nezoufejte. My kojili a syn mel v 6ti mesicich prvni antibiotika, od 2 mesicu ma atopicky ekzem.
Předchozí