Tak já jsem dost "na vážkách", co se týče vyšetření v těhotenství. Při prvním těhu jsem si ani neuvědomovala, co všechna ta vyšetření "mohou přinést". Také bylo všechno v pořádku. U druhého těhu mi vyšel pozitivní tripple test (DS 1:45), byla jsem samořejmě úplně mimo. Podstoupila jsem AMC a po velkých nervech (našli se nějaké zdvojené markery na 13. chromozomu, nakonec zděděné) bylo vše v pořádku a dítě zdravé. Teprve později jsem zjistila, jak je to s přesností tripple testu.
Také jsem si říkala, že by bylo lepší nepodstupovat tolik testů. Bavila jsem se o tom s tchýní a vyjádřila názor, že jí závidím, že nemusela podstupovat takové testy. Ale ona mi zase řekla, že závidí mě, protože máme takové možnosti. Že ona se prakticky stresovala celé těhotenství, jestli budou děti zdravé. A že je možné případně "řešit to" už během těhotenství.
Takže jsem fakt nerozhodnutá. Jsem spíše pro to, aby byli budoucí rodiče OPRAVDU KVALITNĚ informováni o možnostech a rizicích a mohli se sami rozhodnout, co chtějí a co nechtějí podstoupit.
Pro rodiče, kteří přijmou jakékoliv dítě, jsou testy "skoro" zbytečné.
Předchozí