Přidat názor k článku Stresující vyšetření

nojo, to je dneska bohužel běžné. Možná nemám právo ti říkat, že to či ono jsi udělala špatně, ale přesto - píšeš: "pořád si ještě můžu dítě nechat, ale nemusím" - proč jsi se teda o něj pokoušela? Chtělas ho nebo ne? ... Já takové vzorce přemýšlení prostě neschvaluju, klidně mě tady rozdupejte...
Život je zázrak a pokud se člověk už jednou pro dítě rozhodne a ono je na cestě, nevím kde lidi berou právo na to tento život přerušit. To se dostáváme k oblíbenému spornému "kdy začíná život, kdy je život životem" že? Můj názor: totožnost lidí se dá dobře určit podle DNA že? Dva různí lidé určitě nebudou mít DNA, lze tedy odlišit dva různé jedince, nemám pravdu? Jsem si stoprocentně jistá, že pokud by někdo odebral DNA právě spojeným vajíčku a spermii, DNA by bylo jedinečné a neshodovalo se s žádnou jinou DNA na světě. Takže: život podle mě začíná spojením vajíčka a spermie, protože v tom okamžiku má své charakteristické DNA. Že je zatím takový život neschopný přežít mimo tělo matky? No, někteří jedinci jsou zase neschopní přežít třeba bez dýchacího přístroje, a také se o nich neříká "shluk buněk, o kterém může rozhodovat dýchací přístroj, protože bez něj by buňky nepřežily"...
Ach jo. Kdyby některé páry měly tak nepohodlnou cestu k dítěti jako třeba my a spousta jiných, asi by přemýšlely trochu jinak. Mrzí mě to, jak se o novém životě přemýšlí. Spousta lidí mě za to, co jsem teď napsala, asi rozdupe, ale já nemůžu jinak. Když člověk najednou zjistí, že to nebude tak jednoduché jako "rozhodli jsme se a za dva měsíce jsem měla //", musí do ostatních trochu rejpat.