Přidat názor k článku Stresující vyšetření

Ano, taky v tom cítím trochu rozpor. Další cítím v některých příspěvcích, kdy autorky nechtějí vystavovat sami sebe " stresu z prenatálních vyšetření" , a proto na vyšetření raději nejdou. Ale zcela jistě vědí, že by se dokázaly se starat o postižené dítě. Myslíte si, že při péči o postižené dítě nebudete vystaveny stresu? že celé širé okolí přijme vaše dítě bez problémů? A co až s ním budete podstupovat operace, hospitalizace apod? Myslím,že péčovat o postižené dítě přináší změny pro celou rodinu a okolí , na které se nedá předem připravit, je to nepřenosná zkušenost a velmi náročná věc. Sama vím o případech, kdy se manželství rozpadlo, určitě se nesmí zapomínat i na rapidní zhoršení finanční situace, když se matka musí vzdát práce a zůstat s dítětem trvale doma, aby o něj mohla pečovat.Já sama obdivuji lidi, kteří toto zvládnou a dokážou, mám v okolí 2 rodiny s postiženými dětmi a vidím, že to rozhodně není jednoduché. Přestože rodiče postižených dětí říkají, že je tato zkušenost vnitřně velmi obohatila. Rozhodnout se, zda vyšetřovat či nevyšetřovat je každého věc,stejně jako následné rozhodnutí o interrupci - do toho přeci matku nikdo nenutí! Pro mě osobně je toto řešení přijatelnější než nechat narodit dítě s postižením a dát ho do ústavu. Já osobně vítám, že možnost prenatální diagnostiky existuje (i přes určitou míru stresu, kterou to přináší) a v případě autorky bych rozhodně šla na amniocentézu.