Přidat názor k článku Stresující vyšetření

Mono, souhlasím. Navíc, přiznám se, cítím to naprosto opačně, než některé přispěvatelky. Osobně bych byla v daleko větším stresu, kdybych neměla možnost absolvovat právě ta vyšetření, která ony odmítají. Vůbec by mě nenapadlo odmítat testy a vyšetření, když tu možnost mám. Nerozumím tomu. Copak není mnohem lepší mít jistotu? Je to v pořádku - super. Není to v pořádku - je to horší nebo špatné, ale můžu se připravit, můžu připravit svoje okolí...A nevím, proč se tady píše o tom, že tato vyšetření vítají zejména matky, které, pokud se dozvědí, že jejich dítě není v pořádku, jdou automaticky na interrupci? Tak to přece nemusí být. Absolvovala jsem tripple test, paní doktorka říkala, že je to jen formalita, můžu se spolehnout na to, že to bude OK. Ten šok, když mi volali, že to není v pořádku, bych nikomu nepřála. Okamžitě jsem šla na amniocentézu. Neumím si představit, že bych nešla, že bych žila do konce těhotenství s tou nejistotou a představovala bych si možné hrůzy. Byly to, pravda, příšerné tři týdny života, asi nejhorší vůbec, kdy jsem čekala na výsledky - měly být hotové ve 23. týdnu. Hranice pro potrat je 24. týden. Mezitím jsem pravda absolvovala dětské kardio a genetický ultrazvuk, už tam mě doktoři uklidňovali, že nevidí nic, co by na Downa ukazovalo. Naši byli na mrtvici, manžel mě klidnil, seč mu síly stačily, v práci kolem mě chodili po špičkách. Malá v břiše už několik týdnu kopala a já jsem věděla, že i kdyby se Down potvrdil, na potrat bych nešla. Nedokázala bych to. Výsledky byly nakonec v pořádku. Toho strachu, že bude mimi postižené, jsem se při své povaze už do konce těhotenství nezbavila, i když jsem všude slyšela a četla, že plodová voda je neomylná. Představovala jsem si různé záměny vzorků, nezodpovědné laboranty atd. atd. Malá je zdravá, živá, úžasná. Ale pokud bych měla mít další dítě, budu opět vyžadovat všechny možné testy, kolik jich jen je. Tak takhle to mám já.