Souhlasím, s tím, že řada vyšetření je v těhu nepříjemných a stresujících. Lepší je asi opravdu nevědomost...
Myslím, že je to spíše strach o to jestli to zvládnu, já, než to děťátko... Znám dvě rodiny, kterým se narodila děťátka s Edwardsovým syndromem. V jednom případě to věděli z genet. utz. a žilo 14 dní. Bylo to podle jejich slov náročné, ale hodně je to stmelilo. Věděli, a ví, že i těh 14 dní života, bylo pro ně darem,... Druzí se to dozvěděli až 14 dní před porodem, že děťátko není v pořádku a synek žil asi týden. Také pro ně to bylo těžké, ale i tento pár a rodinu to posílilo a dalo jim to nové přátele....
Oba dva páry (hlavně ženy) říkají, že jsou rády, že dali miminku šanci na život, že na vlastní oči viděli, že to nejde dál, a nemusejí si dělat výčitky, že co kdyby ....
Myslím, že dnešní doba nezná smysl a účel utrpení, že se ho bojí. Já se taky bojím, ale jsem zvyklá se poprat a někdy přijímat to co život dává a přináší... Nevím jak bych se k něčemu takovému postavila, ale chtěla jsem říci, že znám statečné a krásné lidi, kteří to zvládli ...
Předchozí