Možná je to tím, že TEN DOKTOR zná daleko lépe než laik(byť poučený, sečtělý atd.), jaká rizika žena podstupuje, když odmítá nabízená(pokud je k tomu důvod) vyšetření a jak potom v mnoha případech život s postiženým dítětem vypadá.Počínaje asi šíleným šokem při porodu.Já osobně jsem se během tří těhotenství nesetkala ani jednou, abych byla k něčemu nucena,postupovalo se od jednoduchých vyšetření z krve, která většinou stačila, ke složitějším ve třetím těhotenství(kdy jsem měla již 37 let).Amniocentéza, zátěžový test na cukrovku ani tripltest mě nijak NEZATÍŽILY ani mi NEVADILY.A abych pravdu řekla, ani nevím,čím by mi měly vadit.Měla jsem pocit,že všechno dělám pro sebe a své miminko a to byl moc fajn pocit.A ještě k těm slovenským dvojčatům-dle mého názoru to byla krajní nezodpovědnost matky připravit dětem tak obrovskou bolest s tak nejistým(nebo spíš jistým) koncem.O ekonomických dopadech tohoto případu nemluvě.
Předchozí