Cele tehotenstvi jsem preventivne vyzadovala vsechna dostupna vysetreni, abych co nejvice eliminovala moznost, ze se mi narodi postizene dite. Myslim si, ze ty, co tady pisi o tom, jak by prijaly postizene dite, nezazily opravdu, mit ho doma a mit tim zmeneny cely zivot. Je velmi slechetne a dobre to zni, rikat, ze dite prijmu, at je jakekoli, ale realita je dost odlisna. Za sebe stoprocentne vim, ze i kdyz uz jedno dite mam, pri druhem bych v pripade pochybnosti, ze bude zdrave, na potrat urcite sla. Nebylo by to snadne, ale nez mit doma postizene dite, tak radeji zadne - to je muj nazor. Mam velmi postizeneho bratra, negeneticky, "jen " spatnym porodem a poporodni peci, ale diky tomu, ze vim, co to udelalo s nasi rodinou a zivoty vsech okolo, muzu s jistotou rict, ze postizene dite nikdy. Neco jineho je, kdyz je dite normalni a pak se treba urazem vsechno zmeni, ale to si clovek vybrat moc nemuze, kdezto pred porodem nastesti ano.
Předchozí