Přidat názor k článku Stresující vyšetření

to, o čem píšeš.
Někdy těch vyšetření je opravdu hodně, zbytečně hodně. Často se najdou "zbytečně věci", které maminku příliš rozhodí. Zbytečné píšu proto, že se to tak podle vyšetření může zdát, ale nemusí to být pravda....
Důlěžité podle mne je, zda je maminka ochotna akceptovat různá postižení dítěte, anebo by se v případě potižení rozhodla radikálně pro potrat.
Při čtvrtém miminku (stejně toužebně očekávaném jako ta předchozí) mi také vyšel špatně krevní test...vyděsila mě sestřička, která mi volala domů, že něco není v pořádku, následovala AMc a další testy..a "genetický" pohovor, kde nám bylo vysvětleno, že sice Downův syndrom se nepotvrdil, ale že je to jen zlomek možných vad, které klidně naše miminko může mít..
Takže - uklidnění nepřišlo. Jen jsme už věděli, že se jedná o chlapečka.
Další šok byl, když dr. na UTZ zjitila, že nevidí dobře srdíčko a že se jí to zdá nějaké přeházené.....a to už jsem se málem zhroutila....naštěstí jsem ji uprosila, aby mne poslala na vybavenější pracoviště s lepším UTZ, kde uvidí víc. Viděli, uklidnili, že cévy jsou tak, jak mají být.
Bylo to 6 týdnů stresu, který se určitě přenesl na našeho malého, šílený strach, co bude a zda se narodí v pořádku....
Komplikace ještě nastaly při porodu, ale chlapeček je zdravý, letos nastoupil do 1. třídy....
Ale - pamatuji se na to, jak jsem přemýšlela, co bychom dělali, kdyby.....kdyby i další vyšetření potvrdila nějaké vážné postižení....Ty výčitky svědomí, že bych nechala dobrovolně zabít své dítě....ne, vím, že bych to neudělala...a vnitřně chápu už i rodiče ze Slovenska, kterým se narodila siamská dvojčátka....
Kdo to nezažil, může soudit a rozčilovat se.....
A spolehnout se jen na techniku a lékaře??? To také není cesta.
Pro autorku - rozhoduj se srdíčkem.....a až přejde ten největší strach a stres, budeš cítit, jak to všechno je.....a věřím, že to dobře dopadne!!! Moc vám to s miminkem přeju!