Přidat názor k článku Stresující vyšetření

Ale vetsinou zena kdys chce otehotnet nemysli hned na to, ze by mohla mit tezce postizene dite, to jeste snad nemusi byt naivni. Proc by byla sobec, kdyz ma strach aby jednou bylo o jeji postizene dite postarano. To uz je pak mnohem vetsi sobec, kdyz ho jednoduse soupne do ustavu! Proc by byla sobec, kdyz nechce aby jeji dite zilo treba svuj kraticky zivot plny bolesti a trapeni? To prece nejde takhle tvrdit o vsech postizenich a prirovnavat je k dysleksii a hyperaktivite. Je strasny rozdil v tom, jake to postizeni je a i pro to treba ma diky prenatalnimu vysetreni ta matka volbu a trochu casu se s tim postizenim smirit a vyrovnat, informovat o nem. Je velky rozdil mit dite treba s DS, to dite muze mit postizeni minimalni a opravdu spolu s rodici zit krasny temer plnohodnotny zivot. Ale co kdyz je postizeni tak vazne ze dite bude zit dele nez jen par tydnu, nebo mesicu a opravdu muze navic moc trpet(kdo nam muze zarucene tvrdit co citi a jak moc?). Proc by byla matka sobec jen kvuli tomu, ze nechce aby trpelo jeji dite a koneckoncu i ona, jeji manzel....
Nemuzeme zadnou zenu nazvat sobcem a soudit ji, ze by toho nebyla schopna. Treba by pro ni bylo trauma si dite nechat vzit, ale treba mnohem mensi, nez ho pak videt trpet a umirat.
Opakuji, ze obdivuji lidi, co s laskou a peci postizene deti vychovavaji, nebo si je osvoji, ale nesudme nikoho predem aniz bychom vedeli, jake duvody ho k tomu rozhodnuti vedli.