Jak tak pročítám diskuzi k článku, tedy zejména podiv nad tím, že si některé ženy neváží vyšetření zdarma, díky nimž mají možnost včas nechat zabít své počaté dítě, pokud by se mělo narodit postižené, vzpomněla jsem si na jeden článek, který jsem před několika lety četla na slovenském Babetku. Byl od MUDr. Trizuljakové, která přednáší (v době vydání článku přednášela) bioetiku na Trnavské univerzitě. Cituji závěr článku:
Kde začína a končí prenatálna diskriminácia?
Akákoľvek diskriminácia, aj prenatálna, sa začína v konkrétnom ľudskom srdci. Žena – matka bola v celej histórii ľudstva príkladom obety a lásky. Matka, ak chce byť matkou od začiatku až do konca, musí byť pripravená aj na najťažšie skúšky, svoje dieťa musí prijímať bez výhrad. Prijať dieťa s hendikepom, nediskriminovať ho voči zdravému nenarodenému dieťaťu, je najväčším morálnym dobrom a prejavom vrcholu ľudskej lásky a sebaobetovania. Je prejavom dobra, ktoré cez konkrétne prijatie pozitívne ovplyvňuje ďalej celú spoločnosť a prináša kultúru života. Naopak, opačné rozhodnutia povedú k jej morálnej deštrukcii.
Celý článek je k přečtení tady:
http://www.babetko.sk/user/view_page.php?page_id=95788Proč jsem ten link na článek a citaci vkládám? No, protože mi přijde k věci ;o)
--------------