Diano,
každý jsme jiný... takže já ty holky, které si chtějí nechat postižený děti, chápu. Když jsem byla těhotná, nechala bych si to dítě, i kdyby mělo být sebevíc postižené!! Prostě moje mateřské a ochranitelské city byly tak silné... možná, že potom, potom bych litovala, ale v době těhotenství bych nebyla schopná to udělat a VŽDYCKY bych si to vyčítala, do smrti bych neměla klid. Já měla postiženou tetu, babička s ní zůstala doma a ani by jí nikdy nedala do ústavu, i když jí to radili. To se prostě nedělá, pokud to není nutné z nějakých zvláště závažných nebo zdravotních důvodů. Je to jen naše pohodlnost. I teď, když je synovi 5, je mi zle z toho, že bych někdy měla jít na potrat nebo to zvažovat.... Moc doufám, že jestli budu někdy znova těhotná, nebudu mít žádné špatné výsledky a miminko bude zdravé.
Předchozí