Přečetla jsem celou diskusi a bylo tu málo reakcí žen, které měly problém vůbec otěhotnět.
Začali jsme se s manželem snažit o děti asi před 6ti lety, nedařilo se, nejdřív je to normální, později vyšetření které zjistilo nižší činnost štítné žlázy, léčení. Po několika letech ukončení léčení že jsem tabulkově v normě, další rok neúspěšného snažení.
Doktorka že se nic neděje.
Říkala jsem si "opravdu?", změnila jsem lékařku. Té se to nezdálo tak jsem vyšetření absolvovala znovu. Tentokrát jsme byli s manželem posláni do centra asistované reprodukce, kde nás vyšetřili a manželovi udělali spermiogram. Celkový výsledek byl nemilý, je téměř nemožné aby se vám podařilo otěhotnět přirozenou cestou, ale na druhé straně je velice pravděpodobné, že pomocí IVI by problémy být neměly.
Domluvte se doma jak si přejete pokračovat a objednejte se na 12tý den od MS.
Jenže manžel dostal nějaký strach a jednoznačně nesouhlasil. Když to nejde přirozeně tak to prostě nejde. Žádný lékařský zákrok neschvaluji. Je nám to souzeno.
To byl šok, na druhou stranu prohlásil že se za čas můžeme zajímat o adopci.
Myslela jsem že jej zpracuji a bude to v pohodě. Ha Ha, smůla.
Tak jsem si našla jinou náplň dní, upnula jsem se na malé děti švagrové, sestřenice a kolegy. Myslím že mi to psychicky moc pomohlo. Manžel se taky nějak uklidnil a zapomenul se soustředit na strachy.
Mezi mé neduhy patří mimo jiné velice nepravidelná MS. takže pravidelmě po 40tém dni od poslední MS děláme test.
Jaké bylo naše překvapení že máme dvě čárky? No to se nedá ani popsat.
Vyšetřeními lékařka neplýtvá, vždy mi žekne co vidí UTZ má svůj, první odběry krve jsem absolvovala v 11tt, následovat bude TRIPL.
Jsem ráda že naše lékařství testy umožňuje.
Jsem rozhodnutá dítě nedat i kdyby mělo být nemocné nebo postižené, přes to vyšetření absolvuji, právě pro to abych mohla sebe i manžela připravit na to co u nás bude jiné než u ostatních.
Protože jsme byli odsouzeni k bezdětenství a stal se zázrak, proto jej přijmeme takový jaký bude.
Nedovedu si představit podstoupit riziko že po interupci už by třeba nemohlo být žádné dítě, třeba je toto jediné dítě které budeme mít a proto se jej nehodláme vzdát.
Ten kdo má k dětem cestu snažší (k početí) se na možnost volby pravděpodobně bude dívat jinak.
Na druhou stranu dělat vyšetření jen aby člověk zjistil jestli kupovat modré či růžové věcičky mi připadá jako nadstandart, za který by se mělo platit.
A teď hurá do mně!
Předchozí