Ahoj všichni.
V žádné případě nesouhlasím s autorkou toho článku. Odmítat jakákoli vyšetření je podle mě stejně hloupé, jako odmítat očkování, nebo rodit doma bez přítomnosti odborníka. Nikdy nevíte v jaké se ocitnete situaci, proto bych nikdy neříkala "nikdy".. Naštěstí jsou některé věci povinné, takže zamezí některým "maminkám" ohrozit zdraví, nebo i život miminka a i jich samotných.
Pokud jsou vyšetření v pořádku, což je ve většině případů, není co řešit a máme jistotu. Není to mnohem sladší než nejistota a doufání? V případě, že není něco v pořádku jsou další vyštření jen návrhem možného řešení a výsledky vždy s uvedením pravděpodobnosti a zdůrazněním, že to tak být nemusí. Máte pak mnoho možností, jak to řešit a mnohdy i vyřešit, ještě před narozením "poškozeného", smrtelně nemocného, nebo nedej bože mrtvého dítěte. Teď nemluvím jen o potratu, který je někdy prostě jediným možným řešení a kdo ho odsuzuje prostě netuší, jaké to je milovat dítě které bude po celý svůj krátký život naprosto nesamostatné a třeba si ani nebude nic uvědomovat, podobně jako lidi v komatu. Mluvím například o operaci vrozené vady srdíčka, kdy se plod operuje ještě v matčitě bříšku. V TV šel dokument. V bříšku pak také dítě dál zůstává a vyvájí se až do porodu. Místo jisté smrti po porodu, nebo ještě před ním, tak dáte svému dítěti na startu do plnohodnotného života zdravé srdíčko. Můžete také zjistit, že se miminku omotala pupeční šňůra kolem krku dřív, než vás bolesti přinutí jít na prohlídku a zjistíte, že se vám miminko uškrtilo, nebo bude mít poškozený mozek, kvůli nedostatečnému prokrvování. Je toho spousta a s největší pravděpodobností se to právě vám nikdy nestane, ale co kdyby..?
Vědomí, že je vše v pořádku je podle mého mnohem sladší, než ona sladká nevědomost. Nikomu nepřeji zjistit nějaký zdrcující fakt až po porodu. Možná by pak pisatelka litovala, že se nedala vyšetři a zvažovala, zda těch několik měsíců sladké nevědomosti, stálo za dlouhé roky bezmoci, lítosti a beznaděje.
Předchozí