Taky nevěřím vlastním očím. Mě by zajímalo, jestli z těch historek o ženách, kterým řekli zlí doktoři, že dítě bude postižené a ony se nedaly a na potrat nešly a dítě bylo zdravé, byla aspoň jedna na amniocentéze a nebo všechny skončily jenu tripple testu, který pouze odhaluje RIZIKA nějakého postižení, nikoli s jistotou potvrzuje, že SKUTEČNĚ BUDOU. Obávám se, že ani jedna.
Zato ale tyto historky znejistí maminky, které se v tom ne úplně dobře orientují. Již to tady výše psala myslím Olina. Nevím, jakým je přínosem vynechat amniocentézu a zbytek těhotenství se klepat, jak to dopadne. Známá gynekoložka mi říkala, že potraty po amnio většinou následují poté, co maminka nedodrží doporučený klid po amnio, ale někdy prý potratí i "nezaviněně" - infekce nebo jiný důvod. Tak to je pravda, že malé riziko tu je.
Takže - když napíšete A, napište i B.
Jinak neodsuzuji ani maminky, které po zjištění, že je dítě postižené šly na potrat, ani tY, které je nechaly narodit. Neodsuzuji ani ty, ktzeré tu nakonec nezvládly a dítě daly do ústavu. Naopak obdivuji ty, které vše zvládly a o velmi postižené dítě se starají. Osobně znám 2. Jedné rodina vydržela, druhé ne, tatínek nevydržel tíhu toho, že "pokračovatel rodu" se nikdy nepostaví na své nohy a opustil rodinu. Kamarádka ale našla skvělého "druhého" muže, takže jí život přinesl kromě nemovného dítěte také výborného partnera a společně se starají celkem o 5 dětí (3 její, 2 jeho - v trvalé péči).
Předchozí