Přidat názor k článku Stresující vyšetření

Hele, já bych žádnou matku za sobce neoznačovala. Můj názor je ten, že ta žena, která čeká postižené dítě, je v ohromně těžké situaci, vlastně každé její rozhodnutí je špatné. Ale rozhodnout se nějak musí a je to výhradně na ní, jak se rozhodne. Fakt bych si netroufla někoho soudit za to, jak se v této situaci rozhodne. Jak bylo řečeno výše, každý má tu hranici jinde, jaké postižení už považuje za problém a jaké ne. Na druhou stranu za dítě a jeho výchovu zodpovídají rodiče, oni se musí rozhodnout. Proto mě dokáže namíchnout, když někdo tak strašně odsuzuje potrat jako sobecký čin a proto jsem napsala, že to lze postavit i opačně. Podle mě není sobecké jít na potrat, když vím, že se o dítě nebudu schopná postarat. Při představě, že jsem psychicky i finančně na dně, nejspíš mě opustí manžel, budu se muset přestěhovat do bezbariérového bytu, nejspíš už nikdy nebudu moct dělat svou práci, nikdy nepojedu na dovolenou a to vše s vidinou, že už to nikdy nebude lepší...ne, na to bych sílu neměla. To není sobectví, to je o tom, že v takovém stavu bych se o to dítě nemohla dobře starat, nemohla bych mu šťastný život zajistit, pokud by můj život byl v troskách.