Přidat názor k článku Stresující vyšetření

Markéto, tak předně se do nikoho nenavážím. Píši jen svůj názor. Maminky, které si chtějí ponechat postižené dítě rozhodně neodsuzuji, ale nechápu je, což je rozdíl.Za další: jak zde může někdo říct, že není rozdíl mezi 20i týdenním plodem a narozeným dítětem! Ale honem do školy! Proč tedy v těhotenství říkáme např. BUDE to kluk, holka, hlavně aby to bylo zdravé ATD.
Je to plod, který se uvnitř vyvíji, aby se cca po 40 týdnech mohl stát životaschopným jedincem, na kterého všichni čekáme. Srovnávat zde vývojovou vadu či postižení v prenatálním období a vážnou nemoc u již narozeného dítěte, nota bene která může propuknout v jakémkoliv věku, nejen batolecím, je totální absurdita!! Nelze srovnávat! Fascinuje mne, jak tu padají silná slova: Dítě si nechám ať je jakkoliv postižené apod. Je tady někdo, kdo podobný případ zažil? Nemyslím chybějící končetinu, rozštěp rtu atd. Myslím postižení, kdy dítě jen leží, nikdy nesedělo, nechodilo, nemluvilo, nevnímalo, neřeklo máma, krom pláče z jeho úst nevzešla jediná hláska.A pak po 13 letech se dívat jak umírá... Já to zažila a proto budu o tom diskutovat jen s někým, kdo zažil něco podobného. Holky, neblbněte, choďte na všechna vyšetření, která vám v těhotenství nabídnou. A závěrem pro Markétu: Život s postiženým dítětem není a nemůže být plnohodnotný!!!