Přidat názor k článku Stresující vyšetření

Diano, naprosto s Vámi souhlasím. Napsala jste to velmi výstižně. Je mi moc líto, co Vás potkalo. Chci jen přispět svou troškou do mlýna. V 29 letech jsem otěhotněla, velmi jsme se s manželem na miminko těšili. Po amniocentéze jsem se dozvěděla, že to bude holčička, kterou jsem si strašně přála. Bohužel vyšetření prokázalo Downův syndrom. Můl lékař mně tehdy doporučil interupci, podotýkám doporučil, já samozřejmě ihned souhlasila. Nenapadlo by mě nikdy nad něčím takovým přemýšlet.Byla to ztráta, bolelo to ano. Po pár měsících jsme začali pracovat na dalším miminku, když ani po dvouletém snažení nepřicházelo, nechali jsme si udělat různá vyšetření. Výsledek strašný: Už nikdy nebudu mít vlastní dítě!!Ano trvalo dlouho, než jsem se s tím smířila, ale nikdy nelituji toho, že jsem šla tehy na potrat. Je to již téměř 10 let, nikdy jsem nezapochybovala o správnosti mého rozhodnutí, týká se to i mého manžela, a já říkám: Než život s postiženým dítětem, raději do konce života bezdětná!!