Myslím si, že nikdo nemůže nikoho odsuzovat za své činy, vím o čem mluvím. Prvního syna máme s DS a nedala bych ho za nic. Nicméně jsem nevěděla, že bude potižený a jsem za to moc ráda, protože nevím ( ani teď), jak bych se tehdy rozhodla. Tím, že jsem byla postavena před hotovou věc hned po porodu, musela jsem se s tím poprat i s rodinou. Druhá je 3-letá zcela zdravá holčička a na všechna vyšetření včetně AMC jsem šla. Kdyby se potvrdilo postižení u druhého dítěte, šla bych na přerušení těhotenství, protože to už bych nezvládla. Kdo to nezažil, asi nepochopí. A ty co píší, že by se o postižené dítě nedokázaly postarat? To ve většině případů není pravda. Já jsem s tím taky nepočítala a myslím si, že si vedeme docela slušně.
Předchozí