nevložila jsem to sem z důvodu, abych ukázala na dramatický příběh nepovedeného potratu v sedmém měsíci, ale proto, že se otevřela ta tolikrát zmíněná otázka, jak by si vybralo dítě. Chtělo by trpět v životě? nebo v matčině děloze? Zaujala mě na tom článku ta věta na začátku "Co by asi říkaly potracené děti, kdyby mohly promluvit? Není to jen akademická otázka. Takové děti existují."
Fakt jsem nechtěla poukázat na tragičnost potratů (v takovém stadiu je to dost kruté) ale spíš na to, kdo se zabývá těmi dětmi, sice o dost mladšími než z mnou vloženého příběhu, ale přesto živými bytostmi. Jejichž příběhy si z pochopitelných důvodů nepřečteme, protože oni nepřežili. To ale nemění fakt, že na život právo měli.
Předchozí