A ještě je k tomu potřeba vzít v úvahu, že mě ta činnost, kterou si vydělávám peníze, opravdu BAVÍ a odreagovávám se od celodenního bytí s dětmi. To proboha není o tom, že bych s nimi nebyla ráda, ale nebýt práce, tak by to byl takový stereotyp, že bych si nevychutnala to, co je na tom pěkného - asi jako když jíš pořád jen samé bifteky, tak už si je pak ani nevychutnáš a jsi z nich otrávená. A není to chyba ani těch bifteků, ani tebe, že bys byla taková rozežraná potvora, ale bez té změny to prostě nejde. Aspoň pro mě.
P.S. Bez ohledu na výše uvedené si myslím, že bychom měli být vděční za ty možnosti, které u nás dneska panují - nepoměrně větší možnost výběru, možnost kteréhokoli z rodičů jít na RD, možnost neomezeného přivýdělku, pokud někdo nechce, tak může být s dětmi až 4 roky doma... kde jinde se tím mohou pochlubit? A že by matky měly nižší společenský status jsem si nevšimla, nikdo, koho znám, se necítí méněcenně, ani když je s dětmi doma, nepracuje a má třeba placenou sílu i na ten úklid.
Předchozí