Přidat názor k článku Stresující vyšetření

Martino, tvůj článek mě vrátil o 3-4 měsíce nazpět. I já jsem tenkrát stála před volbou, co bude dál s miminkem.

V krátkosti Ti jenom převyprávím náš příběh..
Otěhotnět se mi povedlo až po roce a půl. Ta radost byla obrovská. Bohužel od začátku to bylo rizikové těhotenství, stále se mi dělaly hematomy a krvácela jsem. Ale miminko bylo stále v pořádku a tak jsme se dostali až k odběru krve v 17 tt a následnému telefonátu zdravotní sestřičky, že výsledky jsou velice špatné a já ať počítám s tím, že půjdu na speciální UZ do Gennetu a následně půjdu i na odběr plodové vody. Ať s tím prostě počítám.
NIKDO, žádná z výše uvedených maminek nemůže přispívat do této diskuze, pokud to samy nezažily !!!!!! Deset dní jsem neustále brečela a stále jsem přemýšlela nad tím, pokud budou výsledky špatné, co bude dál. A byla jsem smířená s tím, že na odběr plodové vody půjdu..ale nestalo se již. Plodová voda mi sama odtekla 3 dny před odběrem a já jsem o miminko bohužel přišla přírodní cestou. Tím chci říct, že příroda si s tím vším poradila sama a tak to má být. Takže já být na Tvém místě, tak tomu prostě nechám volný průběh.Aspoň já bych to tak teď URČITĚ UDĚLALA!!!
A doporučuji Ti přečíst si knížku Hovory s porodní bábou ( s pí. Königsmarkovou), potvrdí Ti Tvoje rozhodnutí!! A dále Ti doporučuju int. stránky www.anjeliky.sk i tam jsem našla spoustu informací.Pokud budeš mít chuť mi napsat, můj mail je hanelem@seznam.cz.

A ještě jedna poznámka..ta prázdnota po návratu z nemocnice byla šílená a smutek také...dva měsíce mi to trvalo, než jsem poprvé usnula bez pláče. Chci tím říct, že ještě k tomu vědět, že jsem zabila snad i zdravé dítě, NIKDY bych se s tím nesrovnala. To už vím!!!!

Hanka