Přidat názor k článku Stresující vyšetření

Buďto jsi velmi mladá nebo velmi věřící. Jsem si 100% jistá, že nemáš děti!!! Možná nemůžeš, tím se ten tvůj strašný postoj k potratům vysvětluje.


Diano, nesouhlasím. Naopak, já, jako "velmi mladá a bezdětná" měla k potratům ten postoj, že vlastně o nic nejde, dítě "se nehodí", tak "se dá včas pryč". Ke změně tohoto postoje u mne došlo při prvním UZ v prvním těhotenství, protože výsledek nebyl zrovna ideální a já strávila dva týdny do kontroly úvahami nad tím, že mám v sobě dítě, které jsme s manželem chtěli a co když náhodou "bude potřeba" ho dát pryč... a čím dál tím víc se mi ta představa nelíbila. Ještě někdy u druhého dítěte jsem veřejně byla ochotna hájit právo žen na potrat. Teď už mám tři děti a do debaty za obhajobu práva na potrat se už zavléct nenechám. Sice stále uznávám, že ne každá v sobě nosíme od první chvíle "dítě", že pro někoho to "dítětem" začíná být až po narození nebo alespoň od chvíle, kdy je "to" za pomoci lékařů životaschopné i mimo matčino břicho, ale už v sobě nemám tolik přesvědčení tuhle myšlenku veřejně hájit - protože na argumenty odpůrců potratů celkem nemám co říct, v podstatě jejich důvody jsou těmi, proč mi přijde nepředstavitelné, že bych já měla jít na potrat. MMCH věřící nejsem, minimálně ne v tom smyslu, že bych se hlásila k nějaké církvi.

Když na to přijde, mohla tvrdit, že ty, co obhajují potraty, musí být velmi mladé a bezdětné, protože matky by takhle nemluvily ;o)


Ještě když tak přemýšlím nad argumentem, že postižené dítě může rozvrátit manželství. Může, já vím, že ne vždycky to otec dítěte unese. Na druhou stranu mám obavy, že kdybych třeba já šla na potrat kvůli manželovi a ne kvůli vlastnímu přesvědčení, že je to tak lepší, že i to by se v manželství odrazilo, dost pravděpodobně bych z toho měla špatné svědomí a dost pravděpodobně bych to obrátila proti manželovi :o(