Já souhlasím s článkem. Mělo by to být opravdu na každém, ať se rozhodne zda chce být doma s dětmi, nebo jít za svou kariérou. Samozřejmě já osobně jsem chtěla radši být se svou mámou když jsem byla malá. Dodnes s hrůzou vzpomínám na to jak mě soudružka učitelka nechtěla pustit na záchod po tom co nás uložily na naše kovová lehátka k spánku s tím že jsem si měla dojít před tím. A když jsem argumentovala tím, že jsem byla, ale chce se mi zase, postěžovala si paní ředitelce. Já jsem se samozřejmě počůrala a moje matka pak ze školky odcházela s uzlem a špatným svědomím, jak mě špatně vychovává??? Moje matka ale neměla moc na výběr. Její příjem byl téměř jediným v rodině. Otec byl námořník, 6 měsíců na lodi a 2 měsíce doma. Mamka pracovala jako úřednice a jezdila do práce ve 4 ráno aby si mě mohla ve 3 vyzvednout ve školce. Pamatuji si, že jsem nikdy neprotestovala jít do školky. Vodila mě tam moje o 12 let starší sestra a když zaspala, tak jsem tam došla i sama. :-) Moje sestra mi teď říká, jak to od ní bylo nerozumné, co všechno se mi mohlo stát a že si nedovede představit, kdybych tohle udělala s jedním z jejích dětí... :-) Každé dítě má úplně jíné potřeby a tak se nedá přesně říct co je pro děti obecně nejlepší.
Předchozí